Když se začne mluvit o vztahu, každý pocítí mírné šimrání okolo žaludku. Nebojte se ,já mám ráda pohádky a tento příběh bude končit šťastně. Začalo to jako kamarádství. Už na škole jsme měli stejné přátele. Moje nejlepší kamarádka z lavice s ním chodila. Nebyla to láska na první pohled z mé strany, ale vždycky jsem věděla, že se mi líbí. Takový ten pocit, že mu věříte.
Udělala jsem dobře, že sem tenkrát dala na svůj instinkt.
Když se mi po letech ozval opět můj kamarád, těšila jsem se na setkání s ním i s jeho manželkou. Jeho manželka byla i moje kamarádka. Občas jsme vyrazili do kina nebo na koncert. Ráda jsem s ním jako s kamarádem chodila venčit psi. Vypovídala jsem se mu a byla už tenkrát zase šťastná. Navštěvoval mě v práci, já tenkrát nepoznala, že on je zamilovaný. Nesvěřil se mi, že jeho manželství se rozpadá. Že jeho už bývalá manželka odešla a zůstal se psem doma sám.
Já sem měla své. Doma jsem tenkrát měla pohodáře, který rád jezdil na čundry. Vůbec mě nenapadlo, že by na ty čundry jezdil, aby si od našeho vztahu odpočinul. Když odjel na měsíc na Ukrajinu už jsem pochopila, že tudy cestička nepovede.
Kývla jsem tenkrát na první rande s kamarádem. Byli jsme domluvení, že mě vyzvedne a pojedeme k jeho rodičům k bazénu. Když rodiče odjeli na dovolenou, musí se to využít. Přijeli jsme a tam bylo pár kamarádů. Poseděli jsme, vykoupali se a já se cítila jak princezna. Měla jsem připravené ovoce, chlazenou kávu no zkrátka pohádka. Už tenkrát jsem cítila, že bych se zase chtěla setkat a nebo rovnou žít v té malé vesničce odkud můj kamarád pocházel.
Po pár týdnech jsem měla jasno.
Zavolala jsem kamarádovi, že bych zkusila sním bydlet. Rozešla jsem se s tulákem a vrhla se do nového města. Ono tak nové nebylo. V Praze jsem měla otce a i krásnou práci. Kamarád, spíš už můj vysněný milenec měl menší byt. Bydlel dohromady s čubičkou. Tu jsem si hned oblíbila a ráda jí venčila. Byli jsme kamarádky na první dobrou. Jak tak čas plyne my jsme se sehráli a stal se z nás pevný pár. Přestěhovali jsme se zpátky do mého rodného města. Menší byt byl pro nás ideální, ale jak už tomu bývá v každé pohádce narodil se nám syn. Já toužila znovu po stěhování. Už jsem cítila, že to bude ono. Přestěhovali jsme se i se synem do jeho rodné vsi. S malým mi moc ráda pomáhala jeho maminka i babička. Získala jsem tady zázemí a vytouženou pohodu. No a jak je to a konci každé pohádky? Ano byla svatba a za rok krásná holčička. Jsme spokojený pár. A já děkuji své intuici, že jsem našla svého prince.