Seriál Black Mirror /= černé zrcadlo = metafora k displeji počítače, mobilu atd./ vzniklý z pera Charlieho Brookera oplývá vskutku značnou plejádou originálních motivů, témat a premis týkajících se právě moderních technologií a jejich vlivu jak na jednotlivce, tak i na celou společnost. První série vznikla v roce 2011 a poslední, pátá, v roce 2019 (o té v diskuzích na internetu často panuje názor, že je nejméně kvalitní, tvůrci tohoto seriálu ji však zamýšleli jako méně temnou než ty předchozí, a tak to je možná důvod, proč fanoušci tohoto seriálu, čekající na další nervydrásající díly, nebyli přespříliš nadšení), přičemž každá z epizod trvá 41 – 90 minut. Mihly se v něm kupříkladu osobnosti jako Mackenzie Davis, Domhnall Gleeson, Rory Kinnear a Andrew Scott.
Chcete-li žánrové zařazení, bylo by to nejspíše psychologické scifi, které v případě některých epizod zabředává možná až do thrilleru či hororu. Není tak určen pro ty z Vás, kteří nemáte zocelený žaludek.
Tento seriál se odehrává v blízké budoucnosti, nutno však zmínit, že je tak blízká, že se až někdy děsivě protíná se současností. Tematicky se zaměřuje na nebezpečí moderních technologií, ať už jde třeba o sociální sítě, virtuální realitu, rozšířenou realitu, transhumanismus či klonování.
Posmrtná realita
Co se týče jednotlivých epizod, za zmínku stojí určitě San Junipero se svou koncepcí posmrtné reality, která v nás může vzbudit otázku, zda by zajištění posmrtného života mohlo značně změnit způsob, jakým vnímáme smrt i život; zda by smrt pro nás přestala být nějakou děsivou neznámou, ale bylo by to jisté místo, které bychom si mohli v případě zájmu „osahat“ ještě za života a které by případně mohlo způsob, že to s naším pudem sebezáchovy nebude zas tak horké.
Klonovat či neklonovat – to je oč tu běží
V epizodě Be Right Back je zase zpracování téma klonů – ženě zemře přítel, ale ona využije možnosti koupit si jeho klon, který má vlastnosti vycházející z toho, jak se onen přítel prezentoval na sociálních sítích. Žena je z klonu zpočátku nadšená, ale pak jí dochází, že je to vlastně jen chodící definice slova simulakrum – navenek vypadá jako její přítel, ale jeho esence v něm jaksi schází. A jak se s tímto dojmem vypořádá? To uvidíte, pokud si tento díl pustíte.
Hra se stává realitou
Další zajímavá epizoda tohoto seriálu je například Playtest, kde mladík funguje jako testovací subjekt hry, která má přesahy do rozšířené reality. Neuvědomuje si však, že tato hra má nějaké mouchy, co je ještě třeba vychytat.
Tento seriál patří jednoznačně mezi ty, které byste měli určitě vidět – a to nejen pro zábavu, ale zejména pro zamyšlení nad tím, kam se za pár let může vyvinout naše společnost, pokud budeme moderní technologie využívat nezodpovědně.